Je jedna hodina ráno, sedím v cizí kuchyni, jedním uchem poslouchám, jestli se na mě ze shora nesnese zvuk dětského pláče a píšu tenhle post. Ano. Soudíte správně. Role česky mluvící hlídačky sedla oběma stranám. Realita je v mém případě taková, že do rodiny chodím dvakrát týdně odpoledne mezi 16h a 19h30. Je to doba kdy starší dvě končí ve škole, takže se pravidelně řadím mezi dav čekajících matek a chův vyzvedávajících děti. Potkávám i “naší” francouzskou chůvu, která je s holkami každý den kromě víkendu. Dítě tady učitel předává do rukou jen známé osobě. S chůvou si holky přebereme podle jejich dalšího rozvrhu kroužku a s tou, která má po škole mezeru před tancováním nebo tenisem, jdeme domů, kde čeká i ta nejmladší. Do konce mojí pracovní doby je mou jedinou náplní se kolem holek (těch, co jsou zrovna doma) motat a mluvit český a stejné vyžadovat od nich. Práce někdy náročnější někdy hračka. Záleží jak se zrovna holky vyspí. Hádám, asi jako u každého jiného dítěte. Pokud rodiče potřebují, dělám i večerní babysitting. Což v praxi vypadá tak, že ideálně do 20h (20h30) dostat všechny tři do postele a pak už jen vyčkávat příchodu rodičů. Finanční odměna je poměrně sympatická. Za hodinu dostávám 10 Eur. Jako vedlejší příjem ke stipendiu to je fajn. Pokud při nočním hlídání musím zůstat déle než do 23h rodina mi na cestu domů volá a proplácí taxi.
Jelikož hlavní důvod, proč jsem v Paříži je škola, nejsem ve styku s jinými chůvami. Nedokážu tedy dost dobře říct, jak moc je moje rodina výjimečná svým přístupem i finančním ohodnocením. Nicméně, jako všude, kde jde o lidský element, je základ sympatie a důvěra. Z vlastní zkušenosti mohu jen doporučit. Jak jinak bych jen tak přišla k rodině, kde je na denním pořádku přepínat mezi čtyřmi jazyky a poznala sympatickou mámu od tři děti, co bere věci sportovně a s klidem mi řekne, že to budu mít jako dobrou přípravu do života (zatímco se snažím přesvědčit tři rozdováděné děti, že je třeba jít spát)?
