Chodítko očima fyzioterapie: Je vhodné pro děti?
Jednou z nejvíce vzrušujících částí rodičovství jsou různé milníky: ať už jsou to první slůvka, první použití nočníku nebo první krůčky. Kdo by se na ně netěšil! Neméně jsou ale i stresující, a to zejména pro rodiče, jejichž dítě se nenaučí danou činnost v očekávaném věku.
A proto rodiče často sahají po různých pomůckách, které slibují urychlení pokroku – jako je například právě populární chodítko. Má to ale smysl? Zeptali jsme se fyzioterapeutky Marie Langové.
Obsah
První kroky: Co předchází chůzi?
Než se dítě naučí chodit, mělo by předtím postupně ovládnout ještě pár dalších pohybových činností. Americké Středisko pro kontrolu a prevenci nemocí sepsalo přibližný motorický vývoj dítěte takto:
- průměrně okolo 6 měsíců se dítě umí překulit z břicha na záda,
- zhruba v 9 měsících se dokáže samo posadit a sedět bez opory,
- ve 12 měsících se umí postavit a chodit s oporou (např. o nábytek),
- a v 15 až 18 měsících už zvládá chůzi v prostoru.
Samozřejmě, jde jen o hrubé zobecnění. Různé zdroje často uvádějí jiná časová rozpětí. Je to proto, že vývoj dítěte je do velké míry individuální. Některé děti se mohou rozchodit už v 10 měsících, jiné zas v 16 měsících. Ačkoliv může být takto nekonkrétní odpověď neuspokojivá, je-li dítě zdravé, cokoliv v rámci daného spektra je v pořádku.
Co je to vůbec chůze?
I když to zní triviálně, definice chůze může být často matoucí. V pravém slova smyslu je chůze jev, kdy se dítě samostatně postaví v prostoru do vzpřímené polohy a vykračuje směrem vpřed. Nepotřebuje oporu nábytku ani rodiče, nejde bokem nebo podél nějakého objektu.
Nejhorší jsou zastaralá zjednodušující tvrzení, třeba, že dítě musí umět chodit už v jednom roce. To může rodiče znervóznit a netrpělivě odpočítávají dny, kdy dítě milníku dosáhne.
I to je jeden z důvodů, proč v době, kdy byla užitečnost chodítek opakovaně vyvrácena odborníky, jsou pořád někteří rodiče v pokušení tento nástroj používat. Ale nenechte se mýlit: uspěchání pokroku ničemu neprospěje.
I to je jeden z důvodů, proč v době, kdy byla užitečnost chodítek opakovaně vyvrácena odborníky, jsou pořád někteří rodiče v pokušení tento nástroj používat. Ale nenechte se mýlit: uspěchání pokroku ničemu neprospěje.
Marie Langová
Dětská fyzioterapeutka
Dítě by mělo před tím, než začne chodit, ovládat postupně ty nejdůležitější milníky:
- kvalitní první a druhé vzpřímení,
- otočku ze zad na bříško,
- šikmé sedy,
- obcházení nábytku.
A jak poznat připravenost? Většinou ji na dítěti poznáte sami. Některé děti si stoupají v 8 měsících, jiné ve 12 a další i později. A u všech to může být naprosto v pořádku, protože každé dítě je jiné, má jiný vývoj, jiné podmínky, jiné zkušenosti.
Důvody pro použití chodítek
Pokud je jejich efektivita diskutabilní, proč se dosud chodítka používají? Důvodů může být hned několik.
- Nátlak z okolí: Stres z toho, že dítě ještě neumí chodit a obavy, že je pozadu ve vývoji, může rodiče přivést k hledání berličky, která může pokrok urychlit.
- Nástroj k uklidnění dítěte: Chůze, při které děti spoléhají pouze na své tělo, pro ně může být v začátcích frustrující. Když jim ulevíte chodítkem, jež nabízí mnohem větší oporu, mohou působit víc v klidu a méně se vztekat.
- Marketing: Rodiče mohou podlehnout marketingu a nakoupí pro dítě všechno možné, co vidí v reklamách, ze strachu, aby mu nic nechybělo. I když může jít o věci relativně zbytečné pro dané dítě.
- Dítě je pod kontrolou: Dítě uzavřené v chodítku má rodič víc pod kontrolou. Paradoxně jej omezuje v pohybu, a má tedy menší možnost dělat neplechu.
Marie Langová
Dětská fyzioterapeutka
Proč si používání chodítek rodiče a prarodiče pochvalují? Pokud se budeme bavit o chodítku, kam vložím dítě já – tak od něj mám pokoj. Nějak se někam dostane samo, je ohromná sranda do něčeho narážet, může prozkoumávat okolí – co na tom, že úplně na špatném pohybovém modelu. A (pra)rodič se nají, dojde si na záchod, uvaří a dítě je ve víceméně bezpečném prostoru. Ale za jakou cenu?
Pokud je právě tohle váš případ, proč jste chodítko zvažovali nebo už pořídili, považte, jestli nebude bezpečnější, když na dítě bude jednoduše jen někdo dohlížet.
Typy chodítek z hlediska fyzioterapie
V zásadě můžete najít dva základní typy chodítek: aktivní a pasivní. Čím se od sebe liší, a je z hlediska dětské fyzioterapie jedno lepší, než druhé?
Pasivní chodítka
Populárnější typ chodítek, který možná poznáváte ze svého dětství. Zároveň je ale častěji kritizovaný a diskreditovaný.
Jde o model o čtyřech kolečkách, do kterého dítě posadíte shora. Ono se pak nohama odráží od země, díky čemuž se pohybuje. Obvykle obsahuje také stoleček s chrastítky a hračkami. Rodiče jej tak mohou použít jako “odkladiště”, kde se dítě zabaví a kvůli omezenému pohybu bude v (zdánlivém) bezpečí.
Marie Langová
Dětská fyzioterapeutka
Dítě je jakoby zavěšeno za rozkrok, nožičky sotva štěrchají o zem špičkami a pak si popojede – ani nejde říct, kam chce – ale kam se mu podaří. Dojde ke kontaktu se zemí shora. Jenže to my nepotřebujeme.
My potřebujeme, aby se do stoje dítě dostalo zespod, aby k tomu použilo svoje vlastní tělo a dovednosti.
V takové nevhodné pozici dítě získává naprosto neadekvátní vjem z plosky nohou pro další vývoj. Nehledě na to, že to má neblahý vliv na kyčelní klouby, trupové svalstvo, páteř, které se opět dostanou do naprosto nevhodné vertikály bez vlastního přičinění dítěte – tedy tehdy, když na to ještě nemají fyzicky.
Aktivní chodítka
Rodiče vkládají do tohoto modelu chodítka větší naději. Už název naznačuje, že je v čemsi aktivní – dítě tedy pasivně nesedí, ale využívá k pohybu své tělo. Je to ale o tolik lepší? Inu, odpovězte si sami: opravdu se dá říct, že dítě samo chodí, když se o chodítko opírá skoro celou váhou těla a je v neustálém předklonu?
Pokud nečekáte, že dítě bude celý život chodit se sekačkou na trávník nebo s nákupním vozíkem, tento model mu nejspíš do budoucna příliš k užitku nebude. Zvolte raději trpělivost, dokud se nenaučí běžnou chůzi – vyplatí se vám to.
Marie Langová
Dětská fyzioterapeutka
Problém aktivních chodítek na kolečkách, která dítě před sebou jakoby tlačí, je v tom, že dětem ujíždí. Ty pak honí těžiště a padají za chodítkem, místo toho, aby jej opravdu aktivně tlačily (jako například maminka kočárek).
Existují i pozitiva? Proč (ne)používat chodítka
Nikdo nevyvrací vaši zkušenost, že podle vás v chodítku dítě dělá pokroky, že mu pomáhá, nebo že se v něm cítí dobře a spokojeně. Pro některé rodiče může chodítko skrývat určité benefity, nepopiratelně ale i určitá rizika.
Záleží i na frekvenci a důvodu používání. Je rozdíl, jestli dítě jednou za čas odložíte do chodítka, abyste si odpočinuli nebo mohli uvařit oběd, a když jej používáte denně a cíleně na rozvoj chůze. Je to právě dobrý úmysl pomoci dítěti chodit, který může do budoucna mít nežádoucí následky.
Věděli jste?
Propagace i prodej chodítek (včetně bazarů) jsou v Kanadě od roku 2004 zakázány zákonem. V případě porušení může hrozit pokuta v přepočtu více než 2 milionů korun. Důvodem zákazu byla data o četných zraněních dětí užívajících chodítka a nedostatek důkazů o prospěšnosti této pomůcky.
Znamená to ale, že jsou chodítka natolik nebezpečná, že by je neměl používat vůbec nikdo? Nic není černobílé. Stejně jako se najdou děti, pro které bude chodítko vyložené nebezpečné, tak se najdou i děti, pro které bude “jen” zbytečné. Existují i případy, kdy chodítko může individuálně posloužit jako skvělá pomůcka.
Marie Langová
Dětská fyzioterapeutka
Zdravé dítě, jehož vývoj probíhá bez komplikací, chodítko nepotřebuje. K ničemu by mu nepomohlo, právě naopak. Zafixovalo by mu neideální pohybové vzorce.
Ale samozřejmě máme v terapii i děti, o kterých víme, že to s chůzí a vertikalizací nebudou mít úplně ideální. Když se ošetří postavení nožek, aby dítěti chodítko neujíždělo (sundat kolečka, použít jiné, vhodnější), tak ano, může to mít obrovský efekt v terapii.
Dítě najednou osahává novou polohu, má nové zkušenosti, má radost z pokroku, a to startuje v mozku celou kaskádu reakcí, které mají pozitivní vliv na další vývoj i terapii. Ale já osobně, jsem to takhle učila a doporučila pouze jedné mamince. Asi díky bohu za to.
Jste zrovna vy ta jedna výjimka z tisíce, které chodítko pomůže? Sami to nejspíš nezjistíte. Konzultujte jeho použití s fyzioterapeutem či ošetřujícím lékařem.
5 hlavních nevýhod chodítek
Slibovaná funkce chodítek se míjí účinkem z jednoduchého důvodu. Naučíte-li dítě chodit s oporou, bude umět chodit jen s oporou. Představte si to v jiné situaci. Když mu dáte nafukovací kruh, nenaučí se díky němu plavat: naučí se spoléhat na to, že mu kruh pomůže zůstat nad hladinou. A stejně to funguje s chodítky, které mohou paradoxně vývoj chůze zpomalit.
Kromě zmiňovaných individuálních případů, kdy může chodítko posloužit jako skvělá pomůcka, má pro zdravé dítě mnoho negativ. Pojďme si je rozebrat:
- Uspěchání vývoje dítěte: Hranice mezi tím, snažit se dítěti ve vývoji pomoct, a snažit se vývoj uměle urychlit, je tenká. Pokud vývoj uspěcháte, dítě nemusí mít dostatečně vyvinuté svalstvo, a tedy připravené tělo na zátěž, kterou představuje chůze.
- Dítě se nenaučí padat: Díky opoře, kterou chodítko poskytuje, se děti nemají šanci naučit správně padat. A to je chyba – jde o zásadní schopnost pro budoucí bezpečí, ale také sebejistotu dítěte.
- Strach a závislost na chodítku: Při nadužívání chodítka si na něj dítě může natolik zvyknout, že bude mít strach pohybovat se bez něj. Vytvoříte v něm jistotu, že se vždy může spolehnout na berličku v podobě chodítka místo toho, aby si prošlo výzvami spojenými s obyčejnou chůzí.
- Riziko zranění: Dítě uzavřené v chodítku má menší kontrolu nad tím, kam a jakou rychlostí vyrazí. Z toho vychází i jistá rizika zranění. Data od roku 1990 do 2014 nasvědčují, že většina incidentů (74 %) je způsobena pádem ze schodů, a týká se zranění hlavy a lebky nebo krku.
- Riziko nesprávných pohybových vzorců později v životě: Naučí-li se dítě nesprávně pohybovat v dětství, může (ale nemusí) mít v budoucnu různé problémy, od chůze po špičkách až k bolestem zad.
Marie Langová
Dětská fyzioterapeutka
Těch pár studií zkoumajících chodítka obecně došlo k závěru, že jejich používání nejen že neurychluje nástup chůze, ale právě naopak jej brzdí a zpomaluje dosahování dalších motorických dovedností.
Je to logické – pokud dítěti nabídnu nějakou polohu pasivně, proč by se mělo dřít samo? Proč by se snažilo, když je tam dáváno pravidelně a ve zvýšené poloze je spokojené a šťastné?
Stejně tak dítě v chodítku nepoužívá svaly stejně jako kdyby k chůzi došlo samo. Používání chodítek mění pohybové svalové souhry a pohybové vzorce – viz například nezatížení nohy a jen štěrchání špičkou po zemi. Chybí práce s vlastním těžištěm, balancem.
Alternativy: Jak podpořit a zabavit dítě při chůzi?
Trénink dělá mistra. Totéž platí u dětské chůze. Proto nehledejte různé zkratky, čekejte, až bude dítě připraveno začít chodit a pak jen trénujte.
Pokud používáte zejména pasivní chodítko k zabavení dítěte nebo na omezení pohybu kvůli bezpečnosti, zkuste jej vyměnit za:
- Aktivní centrum: Typ hračky podobný chodítku, akorát bez koleček. Dítě se v něm zabaví bez rizika pádu nebo vývoje nesprávných pohybových vzorců.
- Dětské ohrádky: Dobře poslouží jako krátkodobá nouzová varianta bezpečného prostoru. Dlouhodobě ale může děti deprimovat, zejména pokud jde o malou ohrádku.
- Vysoká židle: Nemusí sloužit jen u jídla. Pokud potřebujete trávit čas v kuchyni, vezměte dítě sebou a zajistěte ho v židli, abyste na něj měli dohled.
Je-li vaším důvodem pro použití chodítka rozvoj chůze, vězte, že ho nepotřebujete. Podle studie z roku 2022 publikované v Developmental Psychobiology byly největšími prediktory toho, jak dobře uměly děti chodit, následující:
- doba, kterou děti strávily chůzí,
- nezahlcenost domácnosti (tj. čím větší volný prostor, tím lépe),
- pokud velké procento času tvořila spontánní chůze,
- a menší procento času tvořila chůze na krátkých úsecích.
Ve studii taktéž potvrdili, že na kvalitu chůze nemělo vliv, v jakém věku se dítě naučilo chodit. Není tedy opravdu kam spěchat.
Jsou chodítka opravdu “škodítka”?
Jak to tedy je s kontroverzními chodítky? Podtrženo sečteno se vám ve většině případů nevyplatí. Nenechte se znejistit pokrokem ostatních rodičů. Nenechte se ovlivnit reklamou, ve které si vysmáté dítě vesele cupitá v chodítku. Buďte trpěliví a mějte v dítě důvěru: naučí se to, až na to bude připraveno. Pokud se obáváte o psychomotorický vývoj vaší ratolesti, kontaktujte odborníka.
