V následujících řádcích se pokusím o srovnání jednorázových plenek s látkovými a s bezplenkovou metodou.
Jednorázové plenky
Na dceru jsem používala běžné jednorázové plenky. Bylo to pro mě pohodlné, protože jsem je nemusela prát, nenosila jsem s sebou použité pleny a dcerka se opruzovala pouze výjimečně. Tuto variantu jsem volila proto, že se u ní člověk nemusí nic nového učit a v dané době tento způsob využívalo nejvíce lidí v mém okolí. Ovšem finančně je to poměrně náročné a takto jsme vyprodukovali velké množství odpadu.
Látkové plenky
Mnozí lidé v mém okolí by se hádali celé hodiny, že právě látkové pleny jsou ty nej. Zaslechla jsem názory otců, kteří propočítávali pořizovací a provozní náklady pratelných plenek v utkání s jednorázovými, ale stále nevím, které zvítězily. Asi na tom má zásluhu skutečnost, že látková plena už není pouze synonymum pro obdélníkový „kus hadru“, ale je to i termín zahrnující širokou nabídku střihů a tvarů o různých cenách. Začněme plenou tvaru T, kterou obepnete kolem dítěte třemi pohyby a na ni nasadíte svrchní kalhotky proti protečení. Dále tu máme variantu vše v jednom, kdy plena je všita do svrchních kalhotek. Do plenek se dá vložit i vsadka, která zvyšuje absorpci nebo vložka, která zachytí „to nejhorší“. Plenka se tak skoro neznečistí. Většina zapínání je na patentky nebo suchý zip. Použité „látkovky“ se doporučuje skladovat ve vyhrazených nádobách a po dvou až třech dnech vyprat. Mnoho druhů látkových plen novodobého typu se, naštěstí, nesmí žehlit. Praním si ovšem vyhrazují nárok na prostor pro špinavé a schnoucí pleny. Také počítejte se špinavými plenkami, které si z výletů povezete domů a s pořizovacími náklady, jakožto jednorázovou sumou.
Bezplenková komunikační metoda
Je založena na schopnosti miminek vědomě uvolňovat svěrače, proto je důležité začít dítě učit během prvních pár měsíců života. „Komunikací“ se tu rozumí snaha maminky vnímat signály, které dítě vysílá, chce-li vykonat potřebu (zvukové signály, zakoukání se do prázdna, pláč atd.). Když zaznamená signál, podrží dítě nad mističkou, záchodem či umyvadlem, přitom vydává zvuk jako „ššššš“ nebo „ččččč“. Tím dá dítěti najevo, že je ten správný čas na čůrání. Pro miminka je přirozené, že vykonávají potřebu těsně po spaní nebo během kojení. Přičemž „čínský nočník“ je poměrně levná a jednoduchá nádobka, kterou mohou matky držet mezi koleny a kojí-li dítě vsedě, mohou zároveň odchytávat, co dítě vylučuje. Celá metoda však vyžaduje velkou trpělivost, vnímavost a cvik. I proto ji mnoho rodičů kombinuje s látkovými plenami (na ven, do města) a obecně se shodují na tom, že lépe se vypozorovávají signály u dítěte, které je nošené v šátku a u matky tráví mnoho času. Jistou výhodou celé této snahy je, že děti se nemusí učit chodit na nočník, nemají opruzeniny a vy nic neplatíte. Zastánci metody se navíc zapřísahají, že „bezplenkovka“ je varianta dítěti nanejvýš přirozená.
Tak jakou metodu zvolíte? Je to na vás!