Pro aranžmá vybírejte rostliny hodící se k danému interiéru (exotické spíš do moderních interiérů, klasické do tradičně vypadajícího interiéru). K masivnímu nábytku jsou vhodné bohaté kytice, moderní interiéry vhodně dozdobí i jediný květ v úzké váze.
Ve velkém sále nebo vstupní hale použijte velké aranžmá, umístěné tak, aby na něj bylo od vstupu vidět. Malé aranžmá by ve velkém prostoru nevyniklo.
Naopak v malých místnostech to s květinovou výzdobou nepřehánějte.
Výběr květin
Velkou roli hraje při výběru stav rostlin. Neměly by být příliš nakvetlé, s povadlými listy, ani s povadlými hlavičkami.
V úvahu musíme brát i teplotní podmínky prostředí (případný teplotní šok nebo nedostatek vláhy při transportu – nejlépe obstojí druhy s pevnými dřevnatějícími stonky, jako jsou hortenzie nebo růže, neobstojí šeříky a luční květy. Do chladnějších místností se hodí jarní cibuloviny).
Velmi důležitým faktorem je také barva květů. Pokud není aranžmá jednobarevné, je třeba najít správnou rovnováhu barev. Přičemž základním principem je kontrast. Kontrastní barvy se nejvíce zdůrazňují. V barevném kruhu jsou nejsilnější barevné kontrasty umístěny naproti sobě - fialová a žlutá, růžová a zelená, fialová a modrá.
Příliš silně použité kontrasty působí nevkusně, proto je třeba je zmírnit přidáním dalších, neutrálních barev, které kompozici sjednotí. Např. krémová, zelená, šedá nebo bílá. Výrazný kontrast tvoří i bílá s tmavšími barvami a černá se světlými.Jemné kontrasty můžeme vytvořit i použitím různých odstínů jedné barvy.
S množstvím barev bychom to neměli přehánět. Pro oživení je lepší použít třeba další odstín jedné z barev nebo rozdílnou texturu.
Pro začátek je lepší vystačit si se třemi až pěti druhy květin - dvě nebo tři mohou mít kontrastní barvy a další jedna nebo dvě sjednocující.
Pojmem textura se zde rozumí především velikost a množství květů. Pokud máte kytici pouze z velkých květů, působí těžkopádně a ta pouze z malých zase neupoutá pozornost. Nejvhodnější je tedy použít květy různých velikostí – velké (růže, lilie), střední (karafiáty, chryzantémy), doplňkové (nevěstin závoj, hortenzie, statice, santinky) - a dodat zeleň. Kromě toho můžete kytici oživit přidáním plodů, bobulí, různých zajímavých předmětů, sušených plodů nebo třeba skeletovaných listů.
Základní postupy aranžování
Před začátkem je třeba si všechno připravit. Odlistit stonky (asi do 2/3 výšky), roztřídit si druhy a velikosti rostlin, připravit si ostrý nožík, provázek a případné další materiály, konstrukci, vázu s fixačním materiálem apod.
Vkládání do vázy je nejjednodušší metoda vhodná všude, kde není třeba kytici z nádoby vyjímat. Pro snadnější tvoření lze do vázy použít fixační materiály. Existují speciální látky a gely, které působí esteticky i v průhledných nádobách. Výborně ale poslouží i obyčejný perlit, do něhož květiny zapichujeme. Další možností je pod hrdlo nádoby umístit obyčejnou síťku či pletivo – květiny tak můžeme vkládat do ok a kytice drží tvar.
Vypichování je poměrně stará metoda snadného aranžování, kdy nepotřebujeme, aby květy měly dlouhé stonky. Do nádoby vložíme vodou nasáklou aranžovací hmotu, do které vpichujeme zkrácené seříznuté stonky květů. Ve výsledku by aranžovací hmota ani případná miska pod ní neměla být vidět.
Práce s aranžovací hmotou je jednoduchá, výsledky jsou efektní a květy vydrží velmi dlouho čerstvé, protože jsou neustále zásobeny vodou a stonky jsou krátké (čím delší stonek, tím hůře rostlina vodu nasává).
Při namáčení aranžovací hmoty je nutné položit ji na hladinu vody a nechat ji, aby sama nasála vodu a klesla ke dnu. Jinak zůstávají uvnitř hmoty uvězněné vzduchové kapsy.
Použití pomocné konstrukce usnadňuje vazbu a může se stát i efektním doplněním celé kytice. Vyzkoušejte třeba svázat nastříhané proutky do trojůhelníkové nebo jinak hranaté mřížky, do které pak můžete snadno vkládat květy. Konstrukce by přitom měla být na krajích kytice vidět, dotváří konečný efekt.
Také jeden nebo více pevně spojených květů (například hortenzie) vytváří základ, do něhož můžeme květiny lehce zapichovat.
Místo proutků lze smotat šlahouny či výhony (např. chmel se šišticemi nebo na podzim odkvetlý divoký plamének), použít různé dráty a technické materiály (vhodné do moderních aranžmá) nebo cokoli jiného, co je dostatečně pevné, dá se spojit a vypadá zajímavě.
Klasická vazba vyžaduje trochu tréninku. Někdy se stonky svazují jen podélně k sobě - zejména pokud jde o holé rovné stonky s úzkými květy (kaly). Nejedná se však o vazbu příliš vhodnou do vázy, kde chceme mít většinou kulatou nebo jinak oblou kytici, která není "scvaknutá" k sobě, ale pěkně rozložená. Toho lze dosáhnout tzv. vázáním do spirály.
Tuto vazbu je dobré si nejprve vyzkoušet, třeba se špejlemi nebo s klacíky. Dvě špejle (stonky) překřížíme přibližně ve 2/3 – kratší konce jsou nahoře (při práci s květinami to jsou olistěné části stonků nesoucí květy). Třetí špejli (stonek) přiložíme tak, aby tvořil širokou trojnožku. Dále přikládáme špejle (stonky) k té poslední stále po směru spirály. Jednou rukou držíme úvazek v místě překřížení, druhou přikládáme. Při tvorbě reálné kytice přikládáme i doplňkové květy a zeleň.
Kritickým okamžikem bývá moment, kdy chceme květiny svázat - do této chvíle krásně kulatá kytice se může pod tahem provázku nebo stuhy srazit do nahuštěného tvaru.
To znamená, že jsme buď svázali příliš široký úsek stonků, nebo jsme přikládali stonky málo zešikma. Při svazování mějte na paměti, že kytice sice musí pevně držet, nechceme ale zaškrtit stonky a tím omezit přívod vody do květů.
Správně uvázaná kytice by měla mít po zastřižení stonků takovou stabilitu, že bude sama stát na rovné ploše.
Pár slov o estetice
Kytice můžeme tvořit souměrně nebo s rozptylem prvků – ty vypadají přirozeněji a není zde na první pohled patrný žádný systém.
Při tvorbě takovéto kytice neumisťujte do středu největší nebo nejvýraznější květ. V kytici používejte spíše skupinky květů stejného druhu pohromadě než osamocené květy.
Pokud netvoříte kytici vyloženě kulatou, ale pouštíte se do více pater, je třeba dbát na těžiště kompozice. Stručně řečeno, opticky těžké (velké, sytě barevné a rozvinuté květy) by měly být co nejblíže těžiště, v našem případě nejčastěji blízko hrdla vázy.
Čím více se od tohoto těžiště vzdalujete, tím jemnější květy používejte – světlejší, méně rozvinuté, drobnější. Na okraji kytice by se měla objevit už jen poupata, zeleň a jemné, doplňkové květy (pomněnky, šáchor).
http://www.semena-rostliny.cz/blog/279-aranzovani-rostlin-1-2-zaklady-umeni-vazby