Sourozenci

Zajímalo vás někdy, co spojuje všechny prvorozené, prostřední a benjamínky? Jestli a čím se od nich liší jedináčci? Tomu všemu se věnuje teorie sourozeneckých konstelací, která pracuje s předpokladem, že některé charakterové rysy jsou společné pro všechny, kteří se narodí v daném pořadí. Pojďme se na to tedy v krátkosti podívat.

Podle některých psychologů je pořadí, ve kterém jsme se narodili, celkem zásadní a rozhodne nejen o tom, jak budeme úspěšní v práci nebo ve vztazích, ale dá se odhadnout i to, jakého partnera si vybereme a jak asi jednou budeme vychovávat naše děti. 

Jedináčci jsou po celý svůj život jediné dítě svých rodičů. Na první pohled to přináší mnoho výhod – většinou jsou tyto děti lépe sociálně i finančně zabezpečeny, jsou v centru zájmu rodičů, mají vždy dostatek pozornosti. Podle statistik se jim dostává lepšího vzdělání a také zůstávají u rodičů nejdéle ze všech dětí.

Ovšem jako vše na světě, i status jedináčka má nějaké nevýhody. Jde především o to, že jsou stále ostře sledováni a tak se snaží být ve všem maximálně úspěšní. Může se z něj stát v různé míře tak trochu sebestředný egoista, protože se vše vždy točilo jen kolem něj. A také má nejméně kontaktu s vrstevníky a je zvyklé spíše na společnost dospělých. Většina jedináčků má pocit, že si dětství tolik neužili.

Prvorozené děti mají něco společného s jedináčky, protože určitou část života vlastně jedináčky byly. Míra podobnosti závisí tedy na věkovém rozdílu se sourozenci. Některé studie uvádějí, že po pěti letech se další sourozenec bere jako nový prvorozený a nejstarší zůstane jedináčkem.

Ačkoli život prvorozených začne stejně pohodlně jako u jedináčka – má plnou pozornost všech okolo – po narození dalšího dítěte se situace rapidně změní. Rodiče mu již nevěnují tolik času, což, jak časem zjistí, může být i výhoda. Také se musí starat o mladší sourozence, které však vždy dokáže přeargumentovat a případně přeprat (prvorození jsou statisticky nejčastější vyvolávači soubojů v rodině). 

Dá se tedy shrnout, že prvorození jsou většinou zodpovědní, spolehliví, kritičtí, sebevědomí a silní. Stejně jako jedináčci (jen o trochu méně) mají velký smysl pro perfekcionismus.

Na druhorozené děti se názory jednotlivých psychologů různí. Záleží na tom, kolik má toto dítě celkem sourozenců, jaké jsou věkové rozdíly a jaký je prvorozený sourozenec. Mimo jiné také záleží na tom, jestli jsou stejného pohlaví, jako prvorozený, nebo opačného.

Dá se říct, že se snaží jít jinou cestou než starší sourozenec, protože mají pocit, že by byli stále ve stínu prvorozeného (jako jsou vlastně celý život). Mají nejméně rodičovské pozornosti, protože nic nedělají poprvé a zároveň nejsou ti nejmenší, co potřebují pomoci. Často tedy hledají pochopení a pozornost u kamarádů, v partě nebo v nějakém zájmovém kroužku, kde konečně cítí, že tam patří.

Benjamínci jsou vždy ti nejmenší, nejroztomilejší a nejzábavnější. Nikdy nejsou sami, všichni je tak trochu rozmazlují a většinou jsou z nich extroverti. Vědí, že své sourozence již nepřekonají a tak se o to ani nesnaží. Rodiče stejně vše zažili a teď si chtějí jen pořádně užít své poslední dítě. Stávají se z nich tedy veselí bezstarostní šašci, které nikdo nebere opravdu vážně.

Samozřejmě i u nich najdeme nevýhody – sice se narodí do velké rodiny, kde je stále nějaká zábava, ale později musí čelit odchodům sourozencům a zůstávají sami – což je pro ně naprosto nová a nepříjemně smutná situace. Zatímco prvorození odešli z rodiny, kdy byla nejvíce živá, rodiče mladí a plní energie, benjamínek potom zůstane sám s unavenými rodiči, se kterými už není tolik zábavy. 

Našli jste se v popisu, nebo jste úplně jiní, než popisují psychologové zastávající teorii sourozeneckých konstelací? Ať tak, nebo tak, vždy záleží na mnoha dalších okolnostech – zda bylo dítě plánované, chtěné, jaká byla výchova, jestli šlo o rodinou velkou, malou, či jakkoli nekonvenční. Klasická ukázková rodina, kde by byli přesně tři děti s malým věkovým rozdílem, se totiž dnes už jen tak nenajde.