K hlídání mě přivedl asi blízký vztah k dětem. Jezdívám na tábory, kde pracuji s dětmi a nedokázala bych si bez toho představit život. Baví mě je motivovat, vést, učit nové věci. Naslouchám jim a jsem ochotná jim s čímkoliv pomoct. Podle mě to bylo štěstí a náhoda, že jsem se o Hlídačkách dozvěděla.
Kolik dětí jsi už hlídala?
Teď je to celkem dost dětí, které jsem už poznala. Každé je unikát a v něčem speciální. Jinak samozřejmě člověk jedná s nemluvnětem a jinak se školáčkem. Tato variabilita toho, jakou věkovou skupinu mohu hlídat, se mi také líbí. A že se díky dalším novým dětem učím mnoha novým zkušenostem. A to mě rozvíjí, jak já se snažím učit děti mnoha novým věcem.
Čím tě hlídané děti dokáží vytočit?
Popravdě mě ještě žádné dítě nijak zvlášť nevytočilo. Snažím se vše vyřešit přátelským vztahem a nemám se proč na ně zlobit. A pokud by mě i tak vytočilo, tak stejně na to za chvilku zapomenu. Děti jsou naše budoucnost a tak jak se budeme chovat my k nim, tak se budou chovat oni k nám, takže ještě jsem s nimi zatím žádný konflikt neměla.
Máš nějakou radu pro Hlídačky, jak to profesionálně vyřešit?
Zachovat chladnou hlavu, zbytečně nekřičet a po dobrém to vyřešit. Jinak nevím, já vše dělám automaticky ze svých zkušeností a jsem ráda za to, jak mě má maminka vychovala, takže se chovám i podle toho.
Co se ti na práci nejvíce líbí?
Tato práce je skvělá. Nikdy člověk neví, s jakou osobností človíčka se setká. Na dětech se mi nejvíce líbí jejich kreativita a fantazie. Jsou schopny odpovědět na otázku nejméně očekávanou odpovědí a to Vás pak třeba pobaví, jak je to vtipné. Děti jsou dar a my máme největší možnost je naučit a předat jim své zkušenosti do života, protože nikdy nevíme a ani oni samy to neví, kdy se jim to bude hodit. Pak si na člověka v budoucnu vzpomenou a řeknou si: “toto umím a takto se chovám díky mamince”.