Zásadou funkčnosti očkování je všeobecné proočkování, které je, prý, v České republice na vysoké úrovni. Což je i důvod, proč je mezi odborníky veliká nechuť nechávat rozhodnutí o očkování či neočkování dítěte na rodičích. Neboť v některých státech, kde došlo k uvolnění postojů vůči pravidelnému očkování, se obnovily již téměř vymýcené infekce a úmrtí na ně. V důsledku toho došlo k opětovnému utužení očkovací politiky. Doktoři se obávají ukvapeného odmítnutí očkování či jeho odmítnutí bez hlubšího vhledu.
Odpůrci očkování se však odvolávají na vedlejší účinky a především na imunologický šok způsobený tím, že se dítěti vpraví do těla nepřirozené množství mikrobů a to cestou nepřirozenou, tedy rovnou do krve. Dále s nelibostí diskutují o vakcínách zahrnutých v povinných očkováních.
Vedlejší účinky většina odborníků přiznává, nepřikládá jim však velký význam. Zvláště ve srovnání s globálními výhodami a s mizivým procentem poškozených.
Možným vzorem by nám mohlo být Německo, kde panuje vysoká informovanost o očkování nejen mezi odborníky, ale i rodiči. Proočkovanost je zde i přes svobodnou volbu rodičů patřičně vysoká. Rodiče mají k dispozici doporučené schéma očkování, mohou se od něj však odklonit a pečující lékař jim pak slouží jako odborný poradce. Německý zákon navíc velmi dobře řeší odškodnění v případě poškození zdraví dítěte vakcinací.