Takto Dawn Van Osdell na stránkách news.urbansitter.com popisuje úzkost a četná varování své dcery. Sděluje však, že jí nečiní radost, že je její dcera takto úzkostlivá a sama v názorech odborníků hledá východisko a rady o osamostatňování dětí.
Julie Lythcott-Haims, někdejší děkanka prváků na Stanford University, píše o neschopnosti a bezmála bezradnosti studentů (které během svého působení na univerzitě mohla pozorovat) rozhodovat se bez pomoci rodičů. Julie vidí naši povinnost v tom připravit děti do života lépe a učit je samostatnosti.
Tento článek mě velice zaujal, protože v něm vidím odraz nynější doby. Přestože si myslím, že mi rodiče dávali dost volnosti a prostoru k osamostatnění se, dnes už ve svém okolí tolik svobody nepociťuji. Člověk je pořád ve střehu a za každým rohem očekává nebezpečí. Přitom Dawn Van Osdell zmiňuje studie, které svědčí o tom, že dítěti spíše hrozí autohavárie, než že mu ublíží někdo cizí.
Zbývá tu hrozba například zneužití přes internet, což je, dle mého názoru, hrozba veliká a samostatnost pohybu na internetu bych v nezralých dětech raději nebudovala. Bude-li dítě dostatečně zabavené jinými činnostmi a bude-li mít dobré kamarády, nechme ho raději jezdit na kole s vrstevníky málem do setmění.
Než se rozhodnete, jak nejlépe pěstovat nezávislost svých dětí, jako rodiče musíte nejprve zvážit, kde žijete a jaký typ dítěte máte. Vezměte v úvahu zralost, úroveň zodpovědnosti, řešení problémů a rozhodovací dovednosti. Zvažte také, jak bezpečný je váš domov a obec, ve které žijete. Zda mají vaše děti přístup k pomoci od záchranných služeb a od sousedů nebo přátel. Dále popřemýšlejte nad denní dobou a délkou času, kdy bude doma dítě samo nebo kdy ho pustíte ven samotné. Zkuste odhadnout, kdy bude sebejisté a bude nadšené se poprat se svou příležitostí.
Ale ještě předtím, "Musíme dělat svou práci v první linii, přípravou a školením našich dětí a dát jim nástroje, které potřebují k úspěšnému splnění úkolu, jaký jim dáme," říká Amy McCready, zakladatelka PositiveParentingSolutions.com. Pak už smíme začít pomalu popouštět vodítko.
Lepší je začít dítě učit samostatnosti od raného věku, krůček po krůčku, než mu najednou strhnout zem pod nohama.
Osamostatňování, podle mě, není důležité jen pro dítě, ale i pro rodiče, pro vzájemnou důvěru a pro láskyplný vztah, kdy si potomek rád přijde pro radu do „rodného hnízda“. Aspoň já to tak mám a svým dětem to chci také dopřát.