V prvé řadě se děti, které doma uklízí, naučí spoustu praktických dovedností, bez kterých se v dospělosti jen těžko obejdou. Pravidelný úklid podporuje vytrvalost, trpělivost, zodpovědnost a snahu překonávat překážky. Pokud rozdělíte část péče o domácnost mezi děti, ušetří vám to čas. Počítejte však s tím, že u některých činností bude chvíli trvat, než si je děti osvojí. A taky že je třeba jim jít příkladem, ukázat, že každý má nějakou povinnost (tedy i matka a otec).
V rodině, kde je více dětí, rozdělujeme domácí práce spravedlivě. Starší děti nepřetěžujeme jen proto, že práci zvládnou lépe a rychleji. Přiměřeně věku bychom měli zapojit všechny děti.
Zapojovat i malé děti?
U mladších dětí dávají určité povinnosti pocit důležitosti a podporují zdravé sebevědomí. Toto období nastává kolem třetího roku věku a je vhodné ho využít právě k počátkům samostatně vykonávaných úkolů. V předškolním věku je pak vhodné zavést pravidelné drobné úkoly, které dítě bez problému zvládne. Povinností s věkem přibývá, ale je nutné nesebrat dítěti veškerý volný čas.
Úklid není trest, je to běžná součást dne a toto je vhodné svým potomkům předat. Pokud jim ho nechceme znechutit, měl by být rychlý a efektivní s dohledným koncem. V útlém věku dětí z něho můžeme udělat hru (přijede náklaďák, nabere kostky na korbu a vyklopí je do krabice). A je možné využít i skutečnosti, že mladší děti velmi rády třídí věci podle určitého klíče (např. párování ponožek, třídění oblečení podle toho, komu patří).
Úkol rodiče
Vykonanou práci bychom měli kontrolovat, jinak na ni dítě zapomene nebo ji nevykoná dost pečlivě. Mladší potřebují při práci vedení, aby se naučili dobře pracovat. U starších vyžadujeme samostatnost a pocit odpovědnosti za svěřený úkol. U dospívajících místo rozkazů raději používáme prosby. Věk prepuberty a puberty je totiž komplikovaný a konfliktům je lepší předcházet.
Z hlediska motivace je vhodné hodně chválit, příliš nekritizovat, spíše vysvětlovat, kde se stala chyba, když se něco nepovede. Snažte se být trpěliví, přestože víte, že byste danou činnost provedli mnohem rychleji a pečlivěji. Dejte dítěti příležitost se ji naučit.
U úkolů vyžadujte pravidelnost. Trvejte na jejich plnění. Pokud dítě něco neudělá, nedělejte to za něj, dejte mu pocítit následky (např. nedalo si prát oblečení, bude ho mít nedostatek).
Platit či neplatit?
Odborníci nedoporučují dětem za domácí práce platit. Funkci odměny by měla plnit hlavně pochvala. Dítě má radost z toho, že se mu něco povedlo, že nám pomohlo a že jsme získali čas, který mu můžeme věnovat.
Důležitá je ve výchově i shoda s partnerem. Nemůže jeden chtít, aby si dítě udělalo domácí úkoly a druhý, aby si uklidilo. A hádat se před dítětem o tom, co je důležitější, je už vůbec nepřípustné.
Rozdělení úkolů dle věku
V předškolním věku učíme děti sebeobsluze a úklidu hraček. Pomoc v domácnosti má formu hry a dohlíží na ni dospělí. Děti mohou: uklízet hračky, uklízet použité nádobí ze stolu, zalévat květiny, vyndat prádlo z pračky, pověsit prádlo, popřípadě podávat kolíčky, doplňovat vodu a krmení domácímu mazlíčkovi, utřít prach.
První třída vyžaduje od dítěte, aby se naučilo udržovat pořádek v hračkách a v šatníku, ale i ve vlastním pokoji a ve školních věcech. V mladším školním věku už má samo uklidit koupelnu a mělo by mít i nějakou pravidelnou povinnost. Může například: vynášet odpadkový koš, pracovat na zahradě (shrabovat listí, zalévat, česat ovoce), pomáhat při vaření (míchat těsto, vypeckovávat ovoce), třídit, skládat a uklízet vyprané prádlo, párovat ponožky, umýt umyvadlo a vanu, utírat nádobí, naplnit či vyklidit myčku na nádobí nebo prostřít stůl.
Starší dítě (7 – 8 let) má být kromě toho, že se postará o sebe i svůj pokoj, pravidelně zapojeno do většího týdenního úklidu. I když mají školní povinnosti a zájmová činnost přednost, nikdy ho od pomoci v domácnosti neosvobozujeme. Vhodné činnosti: připravit snídani, něco jednoduchého uvařit, umýt nádobí, zamést nebo vyluxovat, samostatně nakoupit podle seznamu, vyprat v pračce.