Holka nebo kluk?

Nejspíš každá žena po zjištění těhotenství přemýšlí, jestli to bude holka nebo kluk. A pravděpodobně úplně všichni tak trochu podléháme společenským stereotypům v tom, co by měla dělat nebo nosit holčička a jaký by měl být kluk. Proč a kdo vlastně rozhodl, že holčičky budou mít dlouhé vlásky, nosit šaty, růžové oblečení a náušnice? A bylo to tak vždycky? Pojďme se na to podívat.

Když potkáte maminku s růžovým kočárkem a v něm spící miminko v růžovém overalu, bude vám jasné, že jde o holčičku. Ale nebylo tomu tak vždy. Ještě pár desítek let zpátky byla růžová barva mužskou doménou, nejspíš hlavně kvůli tomu, že jde o odstín červené. Rudá barva vždy byla symbolem síly a boje a navíc byla výraznější než modrá. Takže zatímco chlapci vyrůstali obklopeni růžovou, holčičky nosily jemnou dívčí modrou, která je také přisuzována panně Marii.

Přibližně po druhé světové válce se toto rozdělení začalo měnit. Vojáci měli modré uniformy a dívky se začínaly líčit, používat růžové rtěnky, tvářenky a k tomu se hodilo růžové oblečení. Nějakou dobu tedy byla modrá i růžová neutrální a nosili je jak chlapečci, tak holčičky. To se ale moc nelíbilo prodejcům oblečení, protože toho prodali méně – chlapci mohli dědit oblečení po holčičkách a opačně. A tak se postupně barvy zase rozdělily, tentokrát opačným směrem – holčičky dostaly růžovou a chlapci modrou. Nyní je společnost na toto nastavení tak zvyklá, že vůbec nepochybují o tom, že dítě v modrém je chlapec. Ale kdoví, jak to bude za dalších deset let.

Ani náušnice nebyly vždy doménou žen. Muži i ženy je nosili, aby dali najevo svou příslušnost k určitému náboženství nebo kmenu, případně se jimi označovali otroci. Do svých náušnic hodně investovali také námořníci, kteří doufali, že kdyby zemřeli někde mimo svoji domovinu, tak jim bude vystrojen pohřeb a za hodnotu náušnice se koupí rakev.

Oblíbenost náušnic je navíc celkem nestálá, vždy se střídá období, kdy je nosí téměř každá žena s obdobím, kdy se prakticky nenosí. Takový zlom můžeme pozorovat i dnes – až donedávna bylo prakticky tradicí propíchnout dívkám ouška ještě v porodnici, ale nyní s tím maminky častěji čekají do doby, kdy dcera sama projeví o náušnice zájem. V některých zemích se navíc uvažuje o zavedení dolní věkové hranice, aby si děti mohly samy rozhodnout, kdy a kam si náušnice dají.

Takže ani náušnice nejsou stoprocentním poznávacím znamením.

Móda účesů je snad ještě proměnlivější než barvy a náušnice dohromady. Snad v každém období historie byla část mužů, kteří nosili dlouhé vlasy stejně jako ženy, které se stříhaly nakrátko. A dnešní doba není výjimkou. Hodně maminek navíc stříhá své holčičky „na kluka“ ryze z praktických důvodů – snadněji jim v létě prohlíží hlavičku, jestli nemají klíště a navíc se krátké vlásky snadněji udržují. Nemusí dítě každé ráno trápit česáním zacuchaných chuchvalců a desetkrát denně jim znovu nandavat sponku, aby jim vlasy nepadaly do očí.

Zatímco dříve si všechny děti hrály společně a moc hraček nebylo, později se začaly objevovat panenky pro holčičky a kluci zase sbírali angličáky. Postupně prodejci (tentokrát hraček) zapracovali a začali vyrábět široké spektrum různých hraček rozdělených na holčičí a klučičí. Pro kluky jsou to různé dopravní prostředky, míče, meče, obleky hasičů, policistů nebo vojáků, zatímco pro holčičky jsou připraveny panenky, plně vybavené kuchyňky, úklidové prostředky, přípravky na úpravu vlasů nebo kosmetické hračky.

Poslední dobou se ale toto rozdělení poněkud smazává a není neobvyklé vidět chlapce s panenkou nebo holčičky, které si hrají na piráty. 

Mysleli jste si, že alespoň šaty jsou a vždy byly doménou žen? Musím vás zklamat – i sukně a šaty byly v historii hojně nošeny muži. Nějakou dobu byly v některých evropských kulturách dokonce kalhoty přísně zakázány. Dnes je sice na našem území zvykem, že šaty a sukně nosí jen ženy, ale jak už jsme zjistili u přechozích příkladů, i to se může z roku na rok změnit. Vždyť ještě před sto lety byly protesty proti ženám, které nosily kalhoty a dnes už je to absolutně přirozené. Tak třeba za dalších sto let bude přirozené potkat chlapce v šatech.

Co jsme se tedy z toho všeho dozvěděli? Nejspíš to, že i když uvidíme dlouhovlasé dítě v růžovém, jak si hraje s panenkou, neznamená to na sto procent, že jde o holčičku. Pokud budeme chtít prohodit něco jako „máte ale pěknou dcerunku“, bude lepší počkat, až maminka dítě osloví. Snad to nebude Kája nebo Míša. ☺