Dítě nechce jíst: Jak podpořit chuť k jídlu u nejedlíků?
Problémy se zařazením nových jídel do dětského jídelníčku jsou jednou z velkých výzev, kterými si projde snad každý rodič. Možná i vy jste se ocitli v situaci, kdy dítě odmítá jíst téměř vše, a vy už ztrácíte naději, že nebude do konce života žít jen ze suchého rohlíku a těstovin.
Žádný strach, jedná se o poměrně běžný a přirozený jev. Je však nutné k němu zaujmout správný přístup – a zejména odolat tomu stát se kopií vašich rodičů, kteří vám vždy říkali: „Pokud to nedojíš, neodejdeš od stolu”.
Jak toto turbulentní období překonat tak, aby si dítě osvojilo správné návyky a vy nepřišli o nervy? Zeptali jsme se nutriční terapeutky Mgr. Petry Kuřátkové. Nejprve se však musíme podívat na to, co vybíravost vůbec je a proč vzniká.
Mgr. Petra Kuřátková
Nutriční terapeutka, profesionální laktační poradkyně
Vybíravost v jídle je do jisté míry přirozená a normální. Dítě z ní s největší pravděpodobností vyroste, i když samozřejmě mohou být potraviny nebo jídla, která nebude jíst ani v dospělosti. Každý z nás má na to nárok.
Co je vybíravost v jídle a její příčiny
Ačkoli se zdá, že vybíravost definuje jednoduše nenávist k určité potravině a odmítání její konzumace, většinou vychází ze širších okolností na základě různých důvodů, jako jsou...
- Kombinace několika potravin: dítě nemusí mít rádo maso jen tehdy, dotýká-li se omáčky. Omáčka mu vadí tehdy, když „špiní” jiné jídlo.
- Podávání: u dětí vizuální stránka jídla udělá hodně, zejména co se týče barvy, ale třeba i tvaru jednotlivých surovin.
- Textura: stejně tak i nepříjemnost na dotek umí děti odradit.
- Nepředvídatelná chuť a konzistence: zejména ovoce a zelenina, jako např. avokádo, mohou mít pokaždé jiné senzorické vlastnosti, a tak děti upřednostní jídla, na která se umí spolehnout a která jim vždy přinesou stejné podněty.
- Neofobie: tedy strach z nových jídel.
Zjednodušeně řečeno to může znamenat, že děti odmítají jídlo ochutnat kvůli jeho vzhledu (tehdy umíte zapracovat na servírování a vizuální stránce jídla), nebo jídlo ochutnají a pak se rozhodnou, že jim nechutná (tehdy můžete zvolit jinou formu zpracování suroviny).
Jaká je role rodiče v řešení malého nejedlíka? Abyste situaci mohli vyřešit, měli byste zjistit specifika problému vašeho dítěte. Ze začátku může dítě odradit pouhé vystavení se neznámým smyslovým zážitkům při zavedení nových surovin do jídelníčku. Tehdy vám může pomoci zařadit různé hry s jídlem nebo vyzkoušet BLW metodu. Ale co v případě, kdy problém pokračuje nadále?
Mgr. Petra Kuřátková
Nutriční terapeutka, profesionální laktační poradkyně
Rodič i dítě si musí uvědomit své kompetence a hranice, v tom tkví úspěch.
👪 Rodič je ten, který je zodpovědný za tvorbu jídelníčku, jeho obsah a podobu.
👶 Dítě určuje, kolik, čeho sní a jestli vůbec.
Ano, čtete dobře. My rodiče neneseme odpovědnost za to, co si dítě vezme z talíře a kolik toho sní. Jsme ovšem zodpovědní za to, co dítěti servírujeme, jak často a k čemu ho (ne)vedeme.
Kdy je vybíravost problém?
I když je vybíravost v jídle normální a není nutné při ní hned panikařit, neznamená to, že je bezriziková. Největší hrozbou je nedostatek vitamínů a minerálních látek (zejména železa a zinku) v případě odmítání celé kategorie jídel.
Hrozí také nedostatek vlákniny způsobený zejména vynecháváním zeleniny a ovoce (to bohužel ale platí i u většiny dospělých).
Možná vás straší, že dítě bude kvůli vybíravosti trpět zpomalením ve vývoji a slyšeli jste, že může mít dokonce i problémy s růstem. Podle novějších studií existuje ale jen málo důkazů o tom, že by vybíravost v jídle prokazatelně ovlivňovala růst.
Jak tedy poznat, kdy jde o vážný problém? Jde zejména o intenzitu situace: tzn. když je dítě velmi vybíravé a nemá odpor jen k velmi málo jídlům, je vybíravé napříč dlouhým časovým obdobím, nebo vyjadřuje nechuť k jídlu destruktivním způsobem.
Mgr. Petra Kuřátková
Nutriční terapeutka, profesionální laktační poradkyně
Zpozorněla bych v momentě, kdy dítě začne odmítat celou potravinovou skupinu – například nesní zeleninu ani ovoce v žádné formě. Nebo nesní nic bílkovinného – žádné maso, vajíčko, sýry a celkově je jídelníček jen o pár oblíbených jídlech.
Jestli vybíravost v jídle a s tím související odmítání jíst narušuje chod rodiny, kontaktovala bych specialistu – ergoterapeuta s přesahem na poruchy příjmu potravy nebo dětského nutričního terapeuta, který se na toto specializuje.
Pokud se s vybíravostí potýkáte krátkodobě, riziko nedostatku vitamínů není alarmující. Ale je potřeba dát si pozor, abyste snahou co nejdříve zabránit nutričnímu deficitu dítěti jídlo nevnucovali a nezpůsobili tak problémy s přístupem k jídlu do budoucna. Jakým způsobem toho jde dosáhnout?
Jak efektivně zvládnout vybíravost v jídle
Efektivita spočívá zejména v individuálním přístupu k dítěti. Zpočátku byste tedy měli pozorovat jeho osobní preference. Prvním krokem je zjistit, co mu vadí a co má naopak rádo.
- Nezaměřujte se na situaci jen binárně (rajčata dítě nesnáší/miluje), ale zkoušejte i rozdílné podoby jedné potraviny. Dopátráte se tak k obecnějšímu vzorci toho, v jaké formě určité suroviny zvládá, a v jaké naopak ne.
Věděli jste, že?
Podle pozorování nutriční terapeutky Petry jsou u dětí jednoznačně nejvíce oblíbené suché trvanlivé potraviny – těstoviny, pečivo, křupky, krekry, tyčinky.
Naopak nejvíce jim dávají zabrat maso, ryby, určité podoby vajíčka (na tvrdo/volské oko), některé druhy ovoce a zeleniny, luštěniny v klasické podobě (v polévkách, omáčkách).
- Napište si seznam toho, co jste zpozorovali. Které potraviny jsou problémové, které oblíbené? Z toho dále vyvoďte, jaké kombinace a textury jsou příčinou největšího odmítání. Nebo se dítěte zeptejte.
- Následně zkoušejte různé kombinace. Podávejte jídlo s obsahem alespoň jedné oblíbené složky, doplněné o nové potraviny (nebo odmítané potraviny v nové formě).
- Pamatujte, že kvalita > kvantita. Nové potraviny podávejte v malém množství. A zejména u ovoce pozor na to, aby kvalita nebyla nízká (např. přezrálé banány, změklé vodnaté borůvky).
- Střídejte formu odmítané potraviny. Způsobů přípravy surovin je nespočet. Pokud dítěti nechutná nakrájený banán s palačinkami, příště ho zkuste rozmačkat s najemno nastrouhaným jablkem na svěží kaši. Nebo ho podávejte s ovesnou kaší, s jogurtem a podobně.
- Obměňujte oblíbená jídla. Přestože vás může svádět neustále nabízet ta samá osvědčená jídla, protože občas už nemáte sílu nic vymýšlet, snažte se každý den na snídani nedávat např. oblíbený pudink. Jinak by se mohlo stát, že se dítěti postupem času omrzí. Nabízejte favorita každých pár dní a střídejte ho za podobné věci (různé druhy pudinků, jogurtů) nebo v jiné formě (s různým ovocem, piškoty, palačinkami…).
Mgr. Petra Kuřátková
Nutriční terapeutka, profesionální laktační poradkyně
Suché trvanlivé potraviny chutnají i vypadají vždy stejně, což je pro dítě předvídatelné, ví, s čím může počítat. Když ale ve školce nebo doma spatří omáčku s masem nebo nějaký ovocný salát, může to být pro dítě nečitelné. Neví, jestli to maso bude nakrájené na malé kousky a bude jako žvýkačka nebo bude příjemné textury – vždyť přece druhy masa a jejich kulinářská úprava mají velký vliv na výslednou senzoriku.
U ovoce a zeleniny je to podobné. Borůvky jsou jednou kyselé až hořké, jindy sladké až přezrálé. Navíc, ovoce i zelenina jsou plné vody, takže často při žvýkání potřebujeme v ústech zpracovat vedle slupky a dužiny i tekutou část. S tím má mnoho dětí, ale i dospělých, problém.
A nakonec: udělejte servírování zajímavým. I jako dospěláka by vás odradil kus bledého kuřecího masa, neurčitá hnědá omáčka a bílá rýže. Jak na to?
Podpořte chuť do jídla: Jak udělat jídlo pro děti zajímavým?
Nemusíte z jídla vyrábět obrázky a zvířátka, aby vaše dítě zaujalo a neodpudilo. Nicméně snažte se o pestrost, ať už formou střídání barev, kombinací různých tvarů a podobně.
- Nenabízejte jen jeden kus jídla, například jednu palačinku, může to být neatraktivní. Podpořte ji malými kousky ovoce, mléčnými výrobky nebo kvalitním džemem.
- Udělejte jídlo barevnější a hravější. To, jak jídlo vypadá, ovlivňuje chuť k jídlu i u dospěláků. Když to přeženeme – chcete vytvořit duhu na talíři, nabízet na pohled lákavé pokrmy.
- Vyhněte se předem smíšeným jídlům, jako je rizoto nebo těstoviny s masem a omáčkou na jednom talíři. Snažte se zpočátku ingredience oddělovat, ať si na ně dítě zvykne.
- Otestujte různé příbory a nádobí. Některé děti mají problém přímo se lžičkou a preferují vidličku, jiné zase zvládnou malou lžičku, ale ne velkou.
Zapojení dětí do plánování a přípravy jídel
Další způsob, jak učinit jídlo atraktivnějším, je zapojit dítě do přípravy. Vybíravost v jídle je často jen strachem z neznámého. Když dítě uvidí, jak jste pokrm připravili a ideálně si jej taky sníte společně, získá k „cizí hmotě na talíři” důvěru.
Často se také můžete dočíst, že byste dětem měli dát pocit autonomie a samostatnosti, aby překonaly svou vybíravost. Co to ale v praxi znamená? Máte všechno rozhodování nechat na nich, aby se samy rozhodly, co si chtějí dát k jídlu? Nebo je nechat vybírat, kdy se chtějí najíst?
Mgr. Petra Kuřátková
Nutriční terapeutka, profesionální laktační poradkyně
Máte-li doma vybíravého strávníka, nikdy se ho neptejte, co si dá k snídani, obědu, večeři. Vždy bude tíhnout ke stejným jídlům a nikam se neposunete.
Zapojit do přípravy znamená přizvat dítě do kuchyně, nechat ho pracovat s těstem, loupat, krájet, míchat, cokoli, o co projeví zájem. Během příprav dítě velmi často něco ochutná, protože je to docela jiná atmosféra i podmínky než při stolování. A každá taková nenátlaková příležitost k ochutnávce je vhodná pro budování pozitivního vztahu k jídlu.
Buďte trpěliví a konzistentní
Nabízejte nové potraviny postupně, poskytněte řešení, pomoc a podporu, ale netlačte na dítě, aby dělalo pokroky. Může to být náročné, pokud dítě neustále jídlo odmítá, ale nevzdávejte se.
Buďte konzistentní. Nejen vy, ale také váš partner či partnerka, vaši rodiče či tchýně a tchán by měli uplatňovat stejný systém. Připravte proto toho, kdo bude dítě hlídat, na pravidla, která jste si nastavili, nebo si najděte někoho na míru.
Čemu se vyhnout
Vybíravost v jídle často ze strany rodičů doprovází frustrace. Je to pochopitelné, ovšem je potřeba mít situaci pod kontrolou a dodržovat určitá opatření, aby byl průběh situace co nejhladší. Co tedy rozhodně nedělat?
- Agresivita. Dokonce i pasivně agresivní poznámky, jako například „Pokud nesníš večeři, nebudeme si hrát“, mohou mít negativní důsledky.
- Jídlo jako trest. Nenechávejte děti záměrně hladovět, aby později snědly více. Zhoršíte jejich důvěru k vám a zvýšíte odpor k nenáviděnému jídlu.
- Jídlo jako odměna. „Pokud sníš tohle jídlo, které nemáš rád, můžeš dostat sladkost." Je to jen krátkodobé řešení a neřeší podstatu problému.
- Nucení do jídla. Nenuťte dítě jíst, podporujte ho ochutnávat.
- Skryté podávání potravin. Lhát dítěti například v tom, že daná polévka určitě neobsahuje jeho nenáviděnou čočku, možná pomáhá dočasně, dlouhodobě ale podobná manipulace podrývá důvěru ve vašem vztahu.
- Dívat se při jídle na videa/televizi. Nejdřív funguje jako zázrak, eventuálně se ale může stát, že se bez sledování videí dítě nebude schopné najíst.
Mgr. Petra Kuřátková
Nutriční terapeutka, profesionální laktační poradkyně
Absolutně nejčastějším nešvarem je nálepkování potravin na zdravé a nezdravé, dobré a špatné. Z toho pak vyplývá upřednostňování určitých potravin: „aspoň to maso dojez“ a zakazování „ještě tohle musíš sníst a dostaneš čokoládu“.
Často rodiče nutí děti jíst – mnoho z nás zná to pověstné „dokud to nesníš, neodejdeš od stolu“. Děti tím pádem tráví s jídlem příliš mnoho času, což jen prohlubuje jejich odpor k jídlu. Je nutné si uvědomit, že jídlo je aktivita a i na ni potřebujeme soustředěnost. Koncentrace na činnost ovšem po čase přirozeně klesá, a tak pokud vaše 2leté dítě jí 45 minut jeden chod, vězte, že se na něj už neumí soustředit, takže je zbytečné ho tam tak dlouho držet.
Buďte vzorem
Nejdůležitější věc nakonec. Buďte vzorem. Děti často napodobují vaše chování. Uvidí-li u vás znechucení z některých potravin, které jim následně budete vnucovat, pravděpodobně neuspějete. Využijte toho jako motivaci i do svého jídelníčku zapojit více ovoce a zeleniny. A hlavně na nic netlačte. Je zásadní vytvořit ze společného času za jídelním stolem pozitivní zkušenost.
